Jmenuji se Vladimír Zemánek, pocházím z Ústeckého kraje, konkrétně z Litvínova, a studoval jsem master‘s degree na Trinity College Dublin.
Prozradíš, co jsi studoval za obor, a proč sis ho vybral?
Absolvoval jsem MSc. Management na Trinity College Dublin, konkrétně tzv. conversion course, což je ve své podstatě intenzivní master koncipovaný pro studenty, kteří z jakéhokoli důvodu nechtějí navazovat na svůj bakalářský obor. To byl i můj případ.
Během bakalářského studia oboru International Relations & European Studies jsem začal postupně pronikat do tématu vodíkových technologií a jejich uplatnění v mobilitě. Nikdy jsem však nebyl technicky zaměřený. Spíš mě daná problematika oslovila v souvislosti se zaváděním bezemisních technologií a návazném vytváření nových tržních příležitostí.
Na conversion course Management jsem se přihlásil s vizí, že se tématu budu moct věnovat v rámci svého výzkumu na diplomovou práci. S odstupem času mohu říct, že to za daných okolností bylo správné rozhodnutí.
Mezi jakými státy či univerzitami jsi váhal během přihlašování? Proč sis nakonec vybral zrovna Trinity College Dublin?
Po absolvování programu Erasmus+ v anglickém Nottinghamu jsem si vybudoval velmi pozitivní vztah k nezávislému životu v anglofonní zemi. Byl jsem přesvědčený, že PG studium bych rád absolvoval v jedné z nich. Z toho důvodu jsem vybral univerzity v Irsku a Skotsku.
V pořadí mých preferencí jsem se přihlásil na Trinity College Dublin, University of St. Andrews, University College Dublin, University of Aberdeen a University of Galway. Dostal jsem se na všechny, nicméně Trinity College byl od počátku můj favorit. Zejména díky mé náklonnosti k Irsku, Dublinu a prestiži nabízeného programu Management. Navíc univerzita i členové katedry Trinity Business School na mě udělali na místním dni otevřených dveří velmi dobrý dojem.
Splnila Tvá studia očekávání, která jsi od nich měl?
S novou zemí a univerzitou jsem se pustil do úplně nového oboru studia, má očekávání tak byla velmi abstraktní. Věděl jsem, že to budu mít náročné. Musel jsem také oprášit matematiku, které jsem se od konce gymplu úspěšně vyhýbal. Zejména z toho pramenil můj respekt k tomu, co mě čekalo.
Nakonec mě možná právě cizí prostředí a vědomí, že to musím zvládnout, dostatečně nakoplo k tomu, abych využil vše, co mi dané prostředí nabízelo. Hlavně přístup ke kvalitní akademické literatuře, mentoring od lektorů, ale také pomoc od spolužáků, kteří měli bakalářský background z technicky zaměřených oborů.
Asi největším příjemným překvapením pro mě bylo, že studium na Trinity nemělo charakter biflování se z knih. Spíše jsem se zaměřil na dynamickou a aktivní spolupráci se spolužáky. A to de facto předčilo jakákoli očekávání, která jsem měl.
Jak moc jsi byl spokojený s kvalitou výuky na Trinity College?
Během studia na Trinity jsem si asi nejvíce začal uvědomovat, jak moc přístup jednotlivých lektorů ovlivňuje kvalitu daného předmětu. Náš ročník měl velké štěstí, protože lektoři byli většinově naprosto vynikající.
Byli otevření, zapálení pro danou látku, zadávali nám zajímavé, rozmanité a zábavné skupinové projekty. Některé z lektorů dodnes aktivně sleduji na sociálních sítích a jsou pro mě zdrojem motivace jak v profesním, tak mimoprofesním kontextu. Zmínil bych například profesora na předmět „Entrepreneurship“, který paralelně s Trinity učil také na MIT (nechápu, jak to stíhal) a nedávno zdolal Mount Everest. Stručně řečeno, s kvalitou výuky jsem byl s ohledem na výše uvedené spokojený.
Měl jsi pocit, že Tě studium rozvíjelo i v jiných oblastech, než jen přímo oborovými znalostmi?
Pobyt v Irsku a studium na Trinity College Dublin byla zkušenost, po které jsem už nikdy nebyl stejný člověk jako předtím. Myslím to v tom nejlepším slova smyslu.
Oborové znalosti, především ty nabyté během výzkumu pro účely diplomové práce, mi dopomohly k utřídění a systematizaci myšlenek a poznatků o komplexním tématu vodíkových technologií a jejich komercializace.
Paralelně jsem si však během studia uvědomoval důležitost i jiných témat, a to jak pro mě osobně, tak pro společnost obecně. Například role etiky či společenské odpovědnosti firem v byznysu.
Autonomní fungování v Irsku bylo však pro mě nejpřínosnější v rovině komunikační. Potkal jsem velké množství pozoruhodných lidí z různých koutů světa, ze Španělska, Itálie, Nizozemska, Německa, ale také USA, Asie a Afriky. Každý skupinový projekt do školy byl obohacující zkušeností právě v souvislosti s různorodými pohledy na úkol a hledání společného řešení a přístupu k práci.
Díky rozlišným bakalářským backgroundům jednotlivých členů týmu měl každý nezastupitelnou roli a to mě svým způsobem ujistilo, že v jakémkoli pracovním kolektivu je klíčová přítomnost jak technicky, tak humanitně orientovaných pracovníků.
Čas strávený s inspirativními lidmi mě zároveň naučil využívat angličtinu a jazyk obecně co nejvěcněji a sebevědomě. Nicméně, naučil mě rovněž umět ve správných chvílích namísto jazyka používat spíš uši. Občas je lepší aktivně naslouchat ostatním a vnímat jejich pohled na věc. V konečném důsledku jsem se z Irska vrátil také s notnou dávkou pokory.
Jak zpětně hodnotíš kolektiv spolužáků? Nalezl jsi přátelství, nacházel ses v rámci univerzity v inspirativní společnosti?
Za ten nejdůležitější prvek mého studia a zkušenosti na Trinity College považuji právě kolektiv. Samozřejmě, že byli ve třídě či širším mimoškolním kolektivu lidé, se kterými jsem si rozuměl více, a ti, se kterými méně.
Co se však kolektivu na Trinity nedalo upřít, bylo množství lidí, kteří byli proaktivní, ambiciózní a odhodlaní něco dokázat. Bylo to nakažlivé a povzbudivé. S jedním spolužákem z Nizozemska jsme na základě úspěšného skupinového projektu do školy vytvořili náš první společný startup. Využili jsme přihlášky do univerzitního podnikatelského inkubátoru.
S další spolužačkou z Wisconsinu, která byla na Trinity na stipendium za výhru v soutěži o nejlepší scénář k divadelní inscenaci, dodnes aktivně komunikuji. Hlavně v souvislosti s psaním anglických textů pro můj hudební projekt, kdy mi dává cenný feedback.
Jiný spolužák z Vietnamu, který mě nelítostně školil v praktických cvičení na předmět „Negotiation Theory and Practice“, nedávno vydal úspěšnou knihu zaměřenou na digitální marketing.
Setkání s takovými lidmi považuji za velké štěstí. V neposlední řadě si dovolím v celém procesu kulturního a společenského vyžití vyzdvihnout roli mnoha studentských „societies“. Byly zaměřené od sportu, přes praktické rozšiřování oborových znalostí až po čistě geekovské aktivity. Díky nim student na Trinity dostane, mimo jiné, možnost poznat lidi se stejnými zájmy a společně s nimi vyzkoušet místní typické sporty (např. hurling), naučit se hrát irskou folkovou hudbu, nebo se osobně setká s Natalie Dormer (herečkou z Game of Thrones) nebo Johnem Kavanaghem (trenérem Conora McGregora).
Měl jsi pocit, že Ti studium a pobyt na Trinity College pomáhá určovat své priority a lépe ujasnit, čemu se chceš věnovat?
Když se člověk ocitne v zahraničí a je najednou sám se svými myšlenkami, musí chtě nechtě vést vnitřní dialog. Zároveň to je nutné bez jakýchkoli vnějších infiltrací a zkreslujících názorů. Může si svobodně vyhodnotit, jak si zorganizovat čas kolem aktivit. Zejména těch, na kterých mu záleží, nehledě na to, jak se „užitečnost“ těchto aktivit jeví ostatním.
V momentě, kdy se můj život v Irsku po neodmyslitelných počátečních turbulencích ustálil, začal jsem být přirozeně přitahován k věcem a aktivitám, které měly význam jen pro mě. Uvědomil jsem si kdo jsem, ale i to, kým nejsem. Kdy jindy je lepší čas si toto uvědomit, než na univerzitě, která nabízí možnosti si skrze (znovu)nalezenou vášeň pro různá témata vytvořit síť kontaktů a samozřejmě i znalostní, a zkušenostní background?
Líbilo se Tí místo, ve kterém jsi žil? Jaké byly jeho klady a zápory?
Dublin je živým kulturním epicentrem. Je zde velké množství galerií, kaváren, irských tradičních hospod a hudebních klubů. Centrem města, v němž se hlavní kampus Trinity nachází, se nepřetržitě nese hudba. To na mě, jako muzikanta, zanechalo silný dojem, který mám s Dublinem spjatý. Velmi se mi líbila architektura a množství zeleně v centru města.
Co mě naopak spolehlivě a pravidelně rozlaďovalo, byla poměrně nespolehlivá veřejná doprava a celkový chaos. V důsledku velkého množství lidí na poměrně malém prostoru městského centra to ani jinak nešlo. V neposlední řadě se musíte připravit na výši životních nákladů, které nejsou v Dublinu zrovna nízké.
Kde nyní pracuješ? Jak zásadně myslíš, že Ti Tvé studium pomohlo získat tuto pozici?
Dnes pracuji pro Energetické centrum Ústeckého kraje a Inovační centrum Ústeckého kraje. V obou případech uplatňuju oborové znalosti v oblasti komercializace vodíkových palivočlánkových technologií a jejich využití v mobilitě, průmyslu či energetice.
Jelikož Ústecký kraj patří mezi průkopnické regiony v rozvoji vodíkového hospodářství, se mi základy z mého výzkumu na Trinity hodí. Mimo to rozhodně dostávám pravidelně příležitost nadále rozvíjet měkčí dovednosti týkající se komunikace, týmové práce, prezentace či managementu obecně.
Co bys vzkázal studentům, kteří váhají, zda se do zahraničí přihlásit?
Studium v zahraničí není dlouhodobý turistický výlet za památkami ani za kulinářským zážitkem. Je to odvážný krok směrem k převzetí zodpovědnosti za sebe, svůj rozvoj a budoucnost. Není to snadný krok. Rozhodně však stojí za to. Každý, kdo se ho rozhodne udělat, si zaslouží respekt a podporu. Všem takovým odvážlivcům fandím.